Naše již dnes legendární pivo je pojmenované po Ferdinandu Vaňkovi z divadelního představení Audience. Jedná se o tragikomické absurdní drama Václava Havla z roku 1975. Hlavní postavou je Ferdinand Vaněk, intelektuál, který musí pracovat v pivovaru. Hra je částečně autobiografická (Vaněk reprezentuje Havla) a jsou zde i odkazy na reálné umělce tehdejší doby. Do podvědomí se ale nesmazatelně Ferdinand Vaněk zapsal až o více než 30 let později a to v nejslavnějším českém inzerátu všech dob. Sedmého října 1989 se v příloze tehdejšího Rudého práva objevil nenápadný inzerát s fotografií a s přáním jistému Ferdinandu Vaňkovi z Malého Hrádku. Ve skutečnosti ale deník, který byl hlásnou troubou komunistického režimu, zveřejnil blahopřání svému úhlavnímu nepříteli – Václavu Havlovi. Ten v tu dobu pobýval na své chalupě – na Hrádečku. Blahopřání vyšlo v sobotní příloze deníku dva dny po 53. narozeninách tehdy budoucího prezidenta. A i díky Havlově fotografii, která se v tisku objevila poprvé po dlouhé době, mělo Rudé právo nečekaný úspěch. Ten den zmizely noviny z kiosků, kde se prodával tisk takovou rychlostí, až to začalo být komunistům podezřelé. Velice rychle na to přišli a měli pochopitelně vztek. Byla ale jiná doba, noviny již byly mezi lidmi a nedalo se s tím nic dělat. O inzerátu navíc už ten večer informovala Svobodná Evropa. Autorem troufalého inzerátu byl tehdy 28 letý Betlémář Petr Rýgr. „Někdy, abyste si sám sebe mohl vážit, uděláte něco, i když máte třeba starost, co z toho bude,“ vysvětlil svou motivaci dříve Rýgr. Nakonec jeho čin ale žádné následky neměl. Potrestat už komunisté mladého umělce nestihli. Za necelé tři měsíce po otištění inzerátu se totiž z oslavence a disidenta stal prezident. K výročí 30 let zveřejnění inzerátu byla uvařená první várka piva Sádek Vaněk 1988. Vaříme jej dodnes.
Tak tímhle pivem to vlastně začalo. Téměř před deseti lety, kdy to vůbec nebylo obvyklé jsme se rozhodli vydat proti proudu a uvařit svoje vlastní pivo. Pohánění touhou tak učinit poctivě, z kvalitních surovin a především tak, aby každá várka nefiltrovaného piva chutnala stejně, jsme se vydali ze své komfortní zóny. Sádek 11° je tak především odkazem na naši téměř stoletou historii. Dostali jsme již několik lukrativních nabídek na spolupráci a pivo stáčet do lahví a distribuovat, ale po pečlivém uvážení jsme všechny nabídky odmítli. A to především ze dvou důvodů. Za prvé by mohla velkokapacitní výroba mít za výsledek zhoršení kvality produktu. Za druhé a to především, vychutnat si naši lahodnou jedenáctku musíte u nás v hospůdce. Atmosféra a historie, je něco, co se totiž nedá koupit. To se musí zažít.
Na přání našich dlouholetých zákazníků – štamgastů jsme se rozhodli i pro výrobu třetího domácího piva. U „Ejlů“ je obecně problém s udržením kvality. Většina pivovarů prostě „něco“ uvaří, pak to ochutnají, nějak rádobyvtipně pojmenují a pak se to snaží prodat. Tomuto způsoby výroby se od začátku vyhýbáme a náš English chutná po celou dobu stejně. Jsme si tím jistí, protože naši zákazníci - naši přátelé pivu opravdu rozumí a to že se k nám pravidelně vrací je naše nejlepší vysvědčení.
Za téměř stoletou historii toho naše hospůdka pamatuje opravdu hodně. Častými návštěvníky byli a dodnes jsou i lidé veřejně známí : umělci, sportovci i politici. Byli jsme nesčetně krát místem živých vstupů ve veřejnoprávních i soukromých televizích. Naše prostory jste mohli vidět v dokumentech, jako komparz pak v několika filmech i hudebních videoklipech a to i zahraničních produkcí. Nacházíme se přibližně 200 metrů severně od náměstí Jiřího z Poděbrad na Škroupově Náměstí, které nese jméno po hudebním skladateli Františku Škroupovi, na pomezí dvou slavných pražských čtvrtí Vinohrady a Žižkov. První zmínky o naší restauraci sahají až do roku 1929. To znamená, že k nám hosté chodili již za první republiky, za druhé světové války a pak i v následné době temna, tedy v době, kdy v Čechách vládli komunisté. Právě v této době, se Škroupovo náměstí nesmazatelně zapsalo do historie. Právě zde se totiž poprvé v období normalizace mohli lidé sejít na povoleném shromáždění – na demonstraci. Stalo se tak 10. prosince 1988 u příležitosti 40. výročí podpisu Všeobecné deklarace lidských práv a to díky tehdejšímu francouzskému prezidentovi Françoisi Mitterrandovi. Ten totiž svou návštěvu komunistického Československa podmínil tím, že během jeho pobytu nebude perzekvována opozice. Den předtím s osmi disidenty posnídal, což pak zmínil Václav Havel v úvodním projevu shromáždění na Škroupově náměstí : „Vážení přátelé, když jsem byl před třemi týdny, podobně jako mnoho mých přátel, na cele v Ruzyni, uvažoval jsem o různých věcech, například o tom, zda tam nezůstanu natrvalo. Kdyby mi tam někdo byl řekl, že za tři týdny budu snídat s francouzským prezidentem a den nato vystoupím na nezakázané manifestaci, myslel bych si, že žertuje. Což ale vůbec neznamená, že za pár hodin nemohu být opět na cele v Ruzyni.“ Státní bezpečnost samozřejmě celou akci natáčela. Podle jejího odhadu se jí zúčastnilo asi 5 000 lidí. Povolením demonstrace se komunisté pouze chtěli vyhnout zahraniční kritice v souvislosti s právě probíhající návštěvou francouzského prezidenta a zlepšit tím svůj mediální kredit v zahraničí. Kdyby ale věděli v co to vše nakonec vyústí, jistě by si to rozmysleli. Shromáždění totiž znamenalo začátek konce komunistického režimu, který padl po sérii dalších demonstrací o necelý rok později v roce 1989…